Bavme se s Rusy. Ale jako Evropané a členská země NATO

Je otázka, zda by si tohoto nenápadného podpisu memoranda na okraj návštěvy českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku někdo všiml, kdyby mu nepředcházel protestní dopis podepsaný jmény, které mají v české diplomacii a komunitě kolem české zahraniční politiky velký zvuk. Dopis pod hlavičkou známé české nevládní instituce Evropské hodnoty totiž spolupodepsali bývalý velvyslanec v Rusku a exkancléř prezidenta Václava Havla Luboš Dobrovský nebo Petr Kolář, který byl velvyslancem nejen v Rusku, ale také ve Spojených státech, čelný kandidát v prezidentských volbách Michal Horáček nebo místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička.

Protestní dopis mířil proti podpisu memoranda o vzniku Česko-ruského fóra, které bylo sice podepsáno během Zemanovy návštěvy Moskvy 22. listopadu, ale pod nímž je za českou stranu podepsán ředitel Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV) Petr Kratochvíl a rektor Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) Anatolij Torkunov.

„Máme obavu, že tento formát nic pozitivního nepřinese a naopak bude zneužit jako propagandistický nástroj pro zájmy Ruské federace, které jsou otevřeně nepřátelské vůči zájmům České republiky,“ tvrdí se ve zmíněné petici odpůrců vzniku fóra a ministerstvo zahraničí je vyzváno, aby celý projekt v zárodku zastavilo.

Rusové fórum léta odmítali

Podle samotného ředitele ÚMV Petra Kratochvíla, kterého na základě jeho veřejných vystoupení rozhodně nelze (na rozdíl od prezidenta Zemana) podezírat z proputinovských sympatií, se však jedná o velké nedorozumění. „Myšlenka vzniku fóra je stará mnoho let,“ vysvětluje Kratochvíl, podle něhož o podobnou platformu usilovalo české ministerstvo zahraničí už v době, kdy ještě před ruskou anexí Krymu a agresí Ruska na východní Ukrajině vznikalo podobné fórum mezi Varšavou a Moskvou. „Rusové dlouhá léta naše návrhy odmítali a teprve nedávno, když myšlenku podpořil i prezident Vladimir Putin, se daly věci do pohybu,“ uvádí Kratochvíl. Podle Kratochvíla nejde proto o akci Miloše Zemana, jak se uvádí ve zmíněném protestním dopise, ale o projekt české diplomacie, pod níž ostatně spadá i ústav, v jehož čele stojí.

První jednání fóra, které se má uskutečnit příští rok na jaře v Praze, má daleko do rozsáhlého formátu, jenž už dvacet let funguje mezi Českem a Německem. Má jít jen asi o desítku zástupců především akademické sféry na každé straně a i témata mají být podle Kratochvíla na toto „oťukávací“ první setkání nekontroverzní – připomínka výročí 1918 a 1938 (kdy se SSSR během Mnichova jako jediný ze spojenců nabízel, že přijde Praze v případě nacistické agrese na pomoc) nebo rozvoj kontaktů ve školství, kde v Česku dnes paradoxně studují tisíce Rusů a v Rusku z Česka pouze jedinci. „Situace je dnes taková, že každý, kdo se v česko-ruských vztazích pokouší o cokoli pozitivního, je hned označen za putinovského agenta,“ říká smutně Kratochvíl.

Zeman, ničitel vztahů s Ruskem

Tato atmosféra se však nezrodila sama od sebe. Do značné míry ji cíleně vyvolává český prezident Miloš Zeman a jeho okolí, když Zeman zpochybňuje jednotu Západu tváří v tvář putinovské agresi na Ukrajině, hybridní válce, kterou Rusko vede vůči zemím NATO, s nejohroženějším Pobaltím na prvním místě, i velmi rozsáhlým aktivitám ruských tajných služeb na českém území, kde mají svoji základnu v rámci celé střední Evropy.

Zeman není mnohými lidmi sledujícími českou politiku pokládán za politicky plně svéprávného, ale za onoho příslovečného „medvěda voděného medvědáři“, tedy okruhem českých podnikatelů napojených na Kreml a jeho peníze. Zeman skandálně obhajuje agresivní ruské chování a ještě skandálněji útočí na ukrajinskou prozápadní vládu, kterou napadá kvůli smyšleným sympatiím k fašismu, přesně podle dikce současné kremelské propagandy.

Některé Zemanovy výplody, jako návrh, aby Rusko zaplatilo Ukrajině za Krym jakési odškodné, se setkaly s pobouřením na Ukrajině a výsměchem v samotném Rusku, které na Pražský hrad vzkázalo, že Ukrajincům nic platit nehodlá.

Zeman v českém diskursu skutečně nastolil takovou atmosféru, že svým až podlézavým chováním vůči Putinovi a nerespektováním společných postojů NATO a EU, i šířením ruských dezinformací dosáhl toho, že vše, co zaštítil svým jménem, je už tím pro mnohé prozápadně uvažující Čechy podezřelé a nepřijatelné. Česko-ruské vztahy v jejich zdravé podobě proto Zeman nejen nepodporuje, ale vlastně ničí.

Byla by ale velká škoda, kdyby se to mělo týkat i zmíněného Česko-ruského fóra. Tomu by se, se vší mírou obezřetnosti, která je plně na místě, měla dát šance ukázat, zda to bude jen další nástroj putinovské propagandy v akademickém hávu, nebo přece jen smysluplný kanál komunikace, který může být přínosný jak pro Česko, tak pro Rusko.

Protože platilo a stále platí: obchodujme s Ruskem, ale bez korupce, bavme se s Rusy, ale bez iluzí a jako sebevědomý člen NATO a Evropské unie, plně si stojící za našimi hodnotami. Pak budou mít vztahy s Ruskem a Rusy smysl, a to jak pro nás, tak pro ně.