Bianco šek pro východ Evropy už nebude. Příští rozpočet EU bude s podmínkami

Už v květnu zazní startovní výstřel k jednání o novém sedmiletém rozpočtu Evropské unie, který začne platit po roce 2020. Bude to rozpočet daleko napjatější než dva předchozí. A to nejen proto, že z Evropské unie s největší pravděpodobností vystoupí jeden z velkých přispěvatelů Velká Británie. A díru po Londýnu bude třeba zacelit, nebo v novém rozpočtovém rámci docela tvrdě škrtat. Některé země západní Evropy, v čele s Německem, dávají najevo, že jsou ochotny souhlasit s navýšením příspěvků a také samy přispět k tomu, aby se rozpočet Evropské unie snižovat nemusel.

Dávají si však dvě podmínky. Tou první je, že daleko více peněz půjde na řešení největšího problému posledních let, tedy migraci. A to i na boj proti té nelegální, tedy na postupné vytváření skutečně funkční a masivní evropské pohraniční stráže a další opatření podobného druhu. S tím v podstatě nikdo v Evropě nemá problém. Ale současně má být v novém sedmiletém rozpočtu podpořena pomoc těm zemím, které přijímají žadatele o azyl. Nedojde tedy k tomu, čeho se obávaly země Visegrádské čtyřky, tedy k jakýmsi pokutám za nepřijímání migrantů. Ale naopak k „odměňování“ těch zemí, které budou zasaženy uprchlickými vlnami, nebo s nimi budou hraničním státům jako je Řecko, Itálie nebo Španělsko přijímáním migrantů pomáhat. Na tomto „pozitivním“ modelu se už shodla Evropská komise a bude zřejmě průchodný i mezi členskými státy, byť samozřejmě bude záležet na nastavení parametrů těchto rozpočtových výdajů EU.

Komise dá návrh podmínek

Druhým, z dlouhodobého hlediska vlastně ještě mnohem důležitějším problémem, o němž se bude v souvislosti s novým rozpočtovým rámcem jednat, je podmínění výplat peněz z evropských fondů funkčním „právním státem“ v zemích, do nichž prostředky poputují. „Teď na tom pracuji a ráda bych, abychom to 2. května schválili v Evropské komisi. Aby bylo jasně řečeno, co musí v členském státu fungovat, abychom tam mohli evropské peníze posílat. Například nezávislá soudní kontrola nad veřejnými zakázkami – další čtyři podmínky,“ řekla mi před několika dny eurokomisařka Věra Jourová při své návštěvě Prahy. „Půjde o velmi konkrétní požadavky a podmínky se budou vztahovat na všechny peníze z rozpočtu. Nejen na strukturální fondy, které jdou do zemí typu Česka, Maďarska či Polska,“ dodala.

Podle ní jde přitom o podmínku, kterou požadují nejen mnohé západoevropské vlády, ale především je na ni tlak ze strany voličů v těchto členských státech. Ti totiž velmi nelibě nesou vývoj v některých členských státech střední a východní Evropy.

Ale Polsko, které by přitom mohlo být jednou z dotčených zemí, se na posledním neformálním summitu EU, který rozpočet takříkajíc předjednával, nepostavilo jednoznačně proti. Pouze požadovalo, aby nebyla kritéria příliš gumová a bylo jasně řečeno, kdo o pozastavení výplaty peněz z fondů bude rozhodovat. V podtextu je obava Varšavy, aby to nebyla pouze Evropská komise, která by tak dostala do svých rukou mocnou politickou a ekonomickou zbraň. Především v Německu samotném je podmínění peněz z rozpočtu dodržováním pravidel právního státu jedna ze zásadních věcí, na níž podle analytika berlínské DGAP Milana Niče panuje ve vládnoucí koalici CDU/CSU a SPD jednoznačná shoda.

Unie nám demokracii nezachrání

Ale současně je s otazníkem, jak efektivní možnost pozastavování unijních peněz unijním „nedemokraciím“ polského či maďarského typu skutečně bude. Už proto, že s těmito pravidly v rámci jednomyslného přijímání rozpočtového výhledu EU budou muset souhlasit i autoritářsky se chovající vlády Viktora Orbána a Mateusze Morawieckého (resp. Jaroslawa Kaczyńského).

Proto by si demokraté ve středoevropských zemích neměli dělat iluze, že by plnou demokracii západního typu ve Visegrádské čtyřce mohla přes přidělování, či odnímání rozpočtových prostředků zachránit Evropská unie a její instituce, či případně tlak západoevropských členských států.

Vždyť pokud jde o Viktora Orbána, vůči němu neudělala Evropská lidová strana, které je Orbánův Fidesz váženým členem, ani takový minimální krok, že by po nejbrutálnějších protiunijních excesech, jako bylo například na podzim 2016 referendum pod hesly „Stop Bruselu“, maďarské vládní straně alespoň pozastavila členství. A i při uplatňování článku 7 vůči Polsku kvůli ohrožení nezávislosti tamního soudnictví je Evropská komise zoufale osamocena. A podpora ze strany členských států je velmi váhavá, pokud vůbec nějaká.

A pak je tu vždy hrozba, kterou mohou Kaczyński, Orbán a jim podobní použít, a to, že sami z Unie vystoupí, pokud je tam s jejich už ne demokratickými režimy EU nebude chtít.

Vkládat proto naděje do toho, že Brusel nebo západní Evropa u nás svým tlakem zachrání naše churavějící demokracie, je naivní. Je to náš domácí úkol, úkol, který si občané středoevropských zemí musí odpracovat sami.

 

Autor: , 23. 04. 2018

Súvisiace články

Foto: https://www.flickr.com/photos/drabikpany/

Otázka roku 2018: Může Kaczynského Polsko zůstat v Unii?

Ne brexit, ani otázka, zda zachovat v nějaké podobě kvóty na uprchlíky, a dokonce ani reforma eurozóny není tou zásadní otázkou, která bude příští rok nad Evropskou unií viset....

Formovanie českej vlády – búrka v pohári vody, alebo dôvod na paniku?

Česká republika dostala mikulášsky darček v podobe nového premiéra – prezident Miloš Zeman 6. decembra menoval Andreja Babiša 12. predsedom vlády. Česko sa teda posunulo od parlamentných volieb k vzniku vl...

Bavme se s Rusy. Ale jako Evropané a členská země NATO

Česko chystá založení diskusního fóra s Ruskem. Jde o pokus, zda a o čem se lze s dnešními ruskými elitami bavit....