Česká diplomacie v roce 2018: Ještě, že přišel Petříček

Jedničku mužstva tenis baví, ale nikdy předtím ho nehrál, některé údery vůbec neumí, ale protože se věnuje padesáti jiným sportům, nemá ani šanci se je naučit, i když vstává ve čtyři ráno. Druhý hráč týmu se cítí být jedničkou. Hrát také nikdy moc neuměl, ale zkušenosti má. Je ale za zenitem, fyzicky minimálně, má až na výjimky mizerné trenéry, ale hlavně nikoho neposlouchá a myslí si, že je nejchytřejší na světě. A pak tu máme trojku. Mladého, dobře trénovaného, fyzicky nadupaného, s čistými údery, který je schopný hrát světovou hru, jenže skoro nikdy ho jednička a dvojka nenechají hrát. Na tým jako celek je dost strašný pohled, ale stále se, na rozdíl od týmů okolních zemí, drží v hlavní skupině Davisova poháru a nesestupuje.

Rozklíčování tohoto podobenství není složité. Premiér Andrej Babiš, prezident Miloš Zeman, ministr zahraničí Tomáše Petříček, kteří jsou hlavními muži týmu, který vytvářel v roce 2018 českou zahraniční politiku. Petříček sice jen menší část roku, když Zeman zcela za hranou ústavních zvyklostí prostě odmítl jmenovat ministrem europoslance Miroslava Pocheho, kterého stejně jako po prázdninách Petříčka navrhla koaliční sociální demokracie.

Evropskou politiku si pro sebe uzurpoval premiér Andrej Babiš. A to i díky bezvládí na ministerstvu zahraničí, které dlouhé měsíce řídil společně s rezortem vnitra šéf ČSSD Jan Hamáček. Měl za sebou sice tandem kvalitních europoslankyň svého ANO Dity Charanzové a Martiny Dlabajové, ale už loni ztratil místopředsedu evropského parlamentu Pavla Teličku, který s ANO přerušil spolupráci, a přišel i o svého excelentní šéfa diplomacie Martina Stropnického, jež z podobných důvodů jako Telička přijal místo velvyslance v Izraeli.

Babiš má na evropské aréně obrovskou výhodu ve své jazykové výbavě, ale stejně velkou nevýhodu ve své dosavadní téměř nulové průpravě. A také nulové zakotvenosti, kdy si poplácává po zádech jak se šéfem eurofederalistické frakce ALDE, tedy liberálů (kde je ANO členem) Guy Verhofstadtem a současně s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Jeho vystupování se dá přirovnat k prázdné sklenici od vína. Když se sejde s Angelou Merkelovou, nebo Emmanuelem Macronem, mluví chvíli jako oni, když se sejde s Viktorem Orbánem, mluví jako Orbán. Ponechán sám o sobě mluví ale daleko častěji jako Orbán a i kampaň, kterou už začal vést před evropskými volbami, je postavená na orbánovském hesle: Nepřijmeme ani jediného migranta.

Babiš samý problém

Vážným problémem se ale pro Babišovo efektivní vystupování na unijní scéně a zastupování českých zájmů i posilování soudržnosti unie, jsou problémy pramenící z toho, že je stále, byť přes svěřenecký fond, vlastníkem obřího chemicko-potravinářsko-zemědělského holdingu Agrofert. Právní tým Evropské komise dospěl k závěru, že je Babiš stále v obřím střetu zájmů, Evropský parlament ze stejného důvodu Babiše velkou většinou hlasů v prosinci odsoudil, Brusel posílá do Česka týmy kontrolorů a eurokomisař Günther Oettinger oznámil, že verdikt nad Babišem přijde ještě před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Agrofertu bylo od srpna, kdy EU zpřísnila pravidla konfliktu zájmů, pozastaveno vyplácení dotací. A pak je tu ještě drobná maličkost, trestní stíhání premiéra a jeho rodiny za zneužití 50 miliónu korun z unijních dotací na jeho farmu Čapí hnízdo, kde Babišovi hrozí až sedmiletý nepodmíněný trest.

Když s takto pod sebe sepíšete, je vlastně malý zázrak, že přesto Babiš zůstává alespoň slovně silně proevropským politikem, jeho ANO zůstává součástí ALDE, Česko v rámci Visegrádu vytváří spolu se Slovenskem Unii relativně nejméně problémů a v některých směrech, jako je například podpora migrací zasažených států v Africe, je dokonce Praha poměrně aktivní i v pozitivním smyslu. Velkým problémem Babiše ovšem je, že unijní témata, především migraci, zneužívá v domácím politickém boji a to ve stylu a rétorice, která má daleko od ALDE.

Zeman silnější než dřív

Přestože za českou zahraniční politiku odpovídá vláda, výrazně do ní zasahuje prezident Miloš Zeman, síla jehož pozice výrazně přesahuje ústavní pravomoci. Na jeho vůli Babiše držet v křesle předsedy vlády (když na podzim hrozilo Babišovo sesazení, řekl Zeman, že ho jmenuje znovu) stojí a padá Babišova dominance v české politice. Zeman si bez kritiky vlády může dovolit podporovat ruského prezidenta Vladimira Putina, vyzývat ke zrušení sankcí, jezdit na obdivné cesty do Číny, nebo se vyslovit pro zrušení plánu na palestinský stát. A to přesto, že vláda to vidí zcel jinak. Reálně je ale Zemanův vliv (limitovaný i jeho velice špatným zdravotním stavem) vidět hlavně v obsazení českých ambasád, kde se mu daří klíčové posty, mezi něž viditelně nepatří Bratislava, obsazovat sobě blízkými lidmi.

Na druhou stranu je třeba ocenit pozitivní roli Zemana při podpoře zvyšování rozpočtu české armády na obranu i nasazení českých vojáků na zahraničních misích NATO, včetně Afghánistánu, kde několik Čechů položilo v tomto roce své životy.

Ministr nové generace

A pak tu máme ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Sedmatřicetiletý politik ČSSD je v tom nejlepším slova smyslu představitel nové generace české diplomacie. S vynikajícím vzděláním, dokonalou znalostí několika jazyků, s pevným ukotvením v unijní politice i zkušenostmi z evropských institucí převyšuje svými předpoklady Zemana i Babiše o několik hlav. Zbytky kvalitní české diplomacie, které se stáhly do Černínského paláce jako jedné z posledních pevností jasně prozápadního směřování Česka, už během několika málo měsíců pochopili, jaký je v Petříčkovi potenciál. Ne vše samozřejmě vyhrál, Česko například hlasovalo proti migrační rezoluci OSN z Marrákéše. Ale Petříčkova veřejná vystoupení, jasná podpora Ukrajiny, odsuzování agresivní politiky Ruska, snaha o hledání dohody o migraci v rámci EU, to vše dává naději, že v tomto mladém muži vyroste Babišovi a Zemanovi zdatný spoluhráč. Ano spoluhráč, ne protihráč, protože českou zahraniční politiku bude muset vytvářet společně s premiérem a nejméně částečně i se Zemanem.

A pokud jde o příští rok, tak lze jen doufat, že tento rok užívaný pozdrav českých prozápadních diplomatů „Zatím dobrý“, bude přinejmenším platit i v roce 2019 i pro roky příští.