Euro může rozdělit EU i Visegrád

Nebyl by to ostatně první, ani poslední případ, kdy přece jen od hlavních zemí západní Evropy vzdálenější Slovensko, jehož průmyslová tradice není nijak zářná, a infrastruktura dokonce přinejmenším za českou, ale i maďarskou zaostává, dokázalo získat investice, o kterých se před časem této zemi mohlo jen zdát.

Slovensko proto v žádném případě nelituje, že euro má. A to i přes potíže a riziko finančních ztrát, které i pro Bratislavu přináší finanční krize v Řecku. Při našem nedávném rozhovoru to jasně řekl i slovenský ministr zahraničí Miroslav Lajčák: „Jsme rádi, že máme euro. Jednoznačně. Nemusíme se bát o stabilitu naší měny. Při velikosti slovenské ekonomiky by se nedalo vyloučit, že se na ni někdo zaměří a dokáže s naší měnou rozehrát nějaké hry,“ řekl ministr. „Vidíme, že i z hlediska investiční atraktivity hraje fakt, že jsme v eurozóně, pozitivní roli. To, co se děje kolem Řecka, nevyvolalo na Slovensku žádnou debatu o evropské měně jako takové. Euro je u nás vnímáno jako „success story“,“ dodal šéf slovenské diplomacie.

Polákům brání v euru i ústava

Zcela jiná atmosféra ale panuje ve středoevropských státech, které euro nemají. Tamní politici se to snaží vydávat často byť ne za přednost. Česko, Maďarsko, ani Polsko se k přijetí eura ani seriózně nepřipravují. V Česku prosazuje přijetí eura jen menší část politické scény – z vládních stran Česká sociální demokracie a lidovci, z opozičních pouze TOP 09 a zelení. Stále více populisticky se vyjadřující Miloš Zeman euro nedávno odmítl, když jeho předchůdce Václav Klaus dokonce stál v čele „antikampaně“, díky níž Česko euro nepřijalo po roce 2005, i když splňovalo všechna ekonomická kritéria.

Euro nemá v plánech ani maďarská vláda Viktora Orbána, a to přesto, že hospodářský stav země se začal poměrně výrazně lepšit. V Polsku je situace komplikovaná tím, že dosud vládnoucí Občanská platforma je sice „vlažným“ příznivcem přijetí eura, ale k tomu by potřebovala dvoutřetinovou většinu v parlamentu, kterou blokuje opoziční Právo a spravedlnost (PiS). Nic přitom neukazuje na to, že by se situace ve prospěch eura po říjnových parlamentních volbách, kde zatím PiS v průzkumech jasně vede s nadějí na vytvoření jednobarevné většinové vlády, zlepšila. Ale i kdyby se podobně jako kdysi na Slovensku HZDS Vladimíra Mečiara podařilo i v Polsku odstavit vítězné PiS od moci, je tu ještě nový prezident Andrej Duda. Tento politik, vzešlý z řad europoslanců PiS, udělá zřejmě vše proto, aby Polsko za jeho vlády v eurozóně nebylo.

Ani jedna z těchto zemí si přitom neuvědomuje, že za velmi krátkou dobu může být v sázce mnohem více než miliardové zahraniční investice.

Eurozóna a ten zbytek

Eurozóna se totiž chystá ke své další integraci, protože právě řecká krize ukázala, že projekt eura potřebuje větší zastřešení v podobě funkčních institucí, které by spojovaly právě a jen země se společnou měnou. Ukazuje to příklad bývalé NDR, do níž není Němcům ze západní části Německa zatěžko lít ročně na sto miliard eur, a to už po téměř pětadvacet let, zatímco u Řecka je jen zlomek této sumy obrovský problém. Přitom základ problému je v případě NDR a Řecka stejný – měnová unie dvou ekonomicky diametrálně rozdílných území.

Nejdále zašel francouzský prezident Francois Hollande, když před několika týdny požadoval pro eurozónu společnou vládu, parlament i rozpočet. Tak daleko to v nejbližší budoucnosti nepůjde, ale že se má eurozóna brzy a mnohem více než dnes integrovat, o tom je přesvědčena i kancléřka Angela Merkelová. „Půjde to cestou, aby se nemusely otevírat evropské smlouvy a zamezilo se referendům. Ale integrace eurozóny nepochybně bude a půjde to překvapivě rychle,“ říká jedna vysoce postavená středoevropská poradkyně v Bruselu. „Češi, Poláci a Maďaři na to mohou doplatit. Jejich členství bez eura ztratí svoji váhu a oni se mohou dostat na vedlejší kolej,“ dodává.

Situace, kdy jedna ze zemí – tedy Slovensko, pojede v rychlíku další integrace a zbytek střední Evropy bude postávat, může být fatální i pro budoucnost Visegrádské čtyřky a její další spolupráci. Jistě, Slováky od Maďarů, Čechů a Poláků nikdo neodstěhuje. Ale jak ukázala už i řecká krize, Bratislava se bude zabývat něčím jiným než Varšava nebo Praha. A nemusí to být jen „krize“, ale i pozitivní věci.

Za svoje „vyloučení“ z jádra EU si přitom Češi, Maďaři a Poláci budou moci jen sami. Svojí laxností, šlendriánem, nechutí evropské integraci i něco obětovat, nedostatkem odvahy a také nepředvídavostí svých politických elit. Slovensko, kdysi za Mečiara „černá díra střední Evropy“, prostě jen využilo šanci „zlaté doby“ po roce 2004 a do vlaku s nápisem euro s velkým nasazením naskočilo. Z hlediska moderních slovenských dějin je to malý zázrak, z pohledu stejného období Česka, Maďarska a Polska naopak neuvěřitelné selhání.