Hledání správného klíče

Jedna dohoda a jedny pravidla ve vztazích EU a Číny

Vzájemná obchodní výměna mezi Čínou a EU se v loňském roce vyšplhala na 547 miliard USD. Evropská unie je tak pro Čínu nejdůležitějším obchodním partnerem a pro EU se v objemu obchodu Čína řadí hned těsně za USA. Ekonomické vztahy mezi Unií a Čínou dnes patří mezi nejstrategičtější na světě a jejich další vývoj bude významně určovat chod celé globální ekonomiky.

Hlavní obchodní partneři Číny v roce 2012 (mld. USD)

 

Celkový obchod

Čínské vývozy

Čínské dovozy

Obchodní bilance

EU

546,5

334,0

212,5

121,5

USA

479,6

351,9

127,8

224,1

ASEAN

399,6

203,9

195,7

8,2

Japonsko

329,2

151,5

177,7

–26,2

Hongkong

341,6

323,7

18,0

305,7

Jižní Korea

254,2

87,6

166,6

–79,0

Tchaj-wan

169,0

36,8

132,2

–95,4

Celkový čínský obchod

3 868,4

2 050,1

1 817,3

232,8

Zdroj: Global Trade Atlas/World Trade Atlas1

V současné době hledají obě země nový způsob spolupráce. Poslední rok se spíše nesl ve znamení obchodních roztržek, ať už se řešily spory o solární panely nebo o evropská vína. Letos v červenci málem začala obchodní válka právě pro zmiňované solární panely, jejichž dovoz z Číny do Evropské unie za rok 2011 dosahoval 21 miliard eur. Evropská komise zavedla dočasné antidumpingové clo na jejich dovoz s odůvodněním, že se čínské panely prodávají na evropském trhu pod cenou a ničí tak jedno z důležitých průmyslových odvětví. Obě strany nakonec vše vyřešily stanovením minimální ceny, za kterou se panely mohou na evropském trhu prodávat. Ještě před dosažením dohody se Čína na žádost čínských vinařů pustila do vyšetřování cen evropských vín na čínském trhu, zda se neprodávají pod cenou vlivem zemědělských dotací evropským vinařům. Od dalšího šetření však Čína upustila po dosažení dohody v otázce solárních panelů.

Na jaře tohoto roku Čína a EU oznámily, že zahájí rozhovory o uzavření investiční dohody, která by měla usnadnit investice a obchod a může se stát i prvním impulsem k uzavření dohody o volném obchodě. Samotné zahájení rozhovorů je tak silným a pozitivním signálem, který naznačuje, že se EU s Čínou rozhodly zkusit zamést dosavadní spory pod koberec a nastavit jasná pravidla. Budoucí dohoda by měla nahradit dosavadních 26 bilaterálních smluv2 mezi jednotlivými evropskými státy a Čínou jedním dokumentem. Dosavadní dohody vedly k tomu, že každá země realizovala svou vlastní politiku vůči Číně. Přestože se Evropská unie na oko snaží o jednotnou politiku, nikdy se jí to příliš nedařilo. Evropská unie tak pro Čínu představuje velkou hrací plochu, na které si často jednotlivé státy posouvá jako šachové figurky podle svých zájmů.

Speciální postavení mezi členskými státy si drží Německo, které je pro Čínu hlavní obchodní destinací na evropském trhu. V souvislosti s ekonomickou krizí Číňané vnímají Berlín jako místo, kde zařídí vše, co je třeba. Čína potřebuje německé technologie a Německo hledá nové trhy pro své výrobky a služby. Zájmy obou zemí se tak velmi dobře doplňují. Navíc německá zahraniční politika vychází z myšlenky, že ekonomická výměna představuje dostatečný impuls k politickým a sociálním změnám v Číně, což je v Číně považováno za rozumný postoj.

Samotné vyjednání obsahu dohody bude pravděpodobně pro obě země velmi náročné. Evropský parlament již navrhl, že by se o dohodě nemělo začít vyjednávat, dokud Čína nestanoví přesné podmínky přístupu na trh pro evropské firmy. Ty dnes na čínském trhu bojují s mnoha bariérami. Z celkových evropských investic směřují do Číny pouhé dvě procenta. Stejně tak čínské firmy se v EU teprve učí investovat. Podle OECD3 má Čína jeden z nejrestriktivnějších režimů pro zahraniční investice ve skupině 20 hlavních ekonomik a evropské společnosti požadují jasná pravidla ochrany svých investic. Předpokládá se, že první návrhy dohody budou k dispozici již koncem tohoto nebo začátkem příštího roku. Výsledná dohoda by měla být připravena do dvou let. Zda se však do dvou let opravdu podaří vyjednat všechny detaily, zůstává otázkou.

Čína se učí plavat v Jihočínském moři

Čínskou pozici v regionu jihovýchodní Asie nyní charakterizují zejména její teritoriální spory. Čína si uvědomuje, že je nejsilnější v sousedství, a očekává od ostatních, že jí budou prokazovat respekt. Neustále tedy probíhají menší či větší roztržky o hraniční území, ať už se jedná o japonské ostrovy Senkaku nebo o filipínské souostroví Scarborough Shoal. Čína se pomalu učí plavat v moři problémů, které její územní nároky vytvářejí. Vloni se vzhledem k územním sporům v Jihočínském moři poprvé za 45 let nepodařilo vydat společné prohlášení na pravidelném summitu zemí ASEAN, který hostila Kambodža. Čína zde sehrála velkou roli v rozdělení členských států do dvou skupin, které se nakonec neshodly na tom, zda do společného prohlášení zahrnout i zmínku o hraničních sporech. Čína logicky preferovala, aby řešení tohoto problému zůstalo na bilaterální úrovni. Filipíny a Vietnam si naopak přály, aby se tato otázka ve společném prohlášení objevila. Letos se však již pod vedením Bruneje podařilo k společnému prohlášení dospět, přestože spory týkající se Jihočínského moře pokračují. Země ASEAN se z předchozího neúspěchu očividně poučily.

Čína letos oslavila 10 let společných vztahů s uskupením ASEAN a za tu dobu vzájemný obchod vzrostl čtyřikrát. Čína je největším obchodním partnerem zemí ASEAN4. Země ASEAN patří mezi nejoblíbenější destinace čínských investic a v obchodě s Čínou se řadí na třetí místo hned za EU a USA. Nikde jinde na světě neexistuje uskupení, které by takto výborně fungovalo po ekonomické stránce, ale neshodlo se v politické oblasti. V případě vztahu Číny a zemí ASEAN je velmi komplikované dosáhnout prohloubení vztahů na politické úrovni.

Čína v současné době zdůrazňuje, že problémy by měly být řešeny vlastní, tzv. ASEAN cestou. Nechce, aby členské země hledaly oporu v externích partnerech, myšleno v USA, které nyní aktivně začaly vyvažovat rovnováhu sil v regionu. Mnoho zemí se zapojuje do multilaterálních platforem vedených USA – Transpacifické partnerství (Trans Pacific Partnership,TPP) a Rozšírená ekonomická dohoda (Expanded Economic Engagement, E3), od kterých si slibují diverzifikaci obchodních aktivit, příliv investic a určitou protiváhu Číně. Tomu se snaží konkurovat Čína s iniciativou Komplexního regionálního hospodářského partnerství (Regional Comprehensive Economic Partnership)(RCEP), jakýsi předstupeň dohody o volném obchodu mezi Čínou a uskupením ASEAN. Taková dohoda by zemím ASEAN přinesla ekonomické benefity, ale samozřejmě by znamenala přiklonění na stranu Číny, jejíchž ambicí se mnozí v regionu obávají.

Důraznější přiklonění členů ASEAN na stranu Číny nebo USA by mohlo negativně ovlivnit samotnou jednotu uskupení. Volání po vlastním specifickém řešení vycházejícím ze středu ASEAN má opodstatnění zejména v zachování neutrality, která umožňuje udržet v regionu stabilitu. Strach z ovládnutí uskupení silnějšími hráči by tak mohl vytvořit tlak na další kroky k prohloubení spolupráce uvnitř uskupení.

Mohou žít pes a kočka na jednom dvorku?

V roce 2012 dosáhla vzájemná obchodní výměna USA a Číny výšky 536 miliard USD. Čína je v současné době pro Spojené státy druhým největším obchodním partnerem po Kanadě a třetím největším exportním trhem po Kanadě a Mexiku. V posledních letech se pro americký export stala jedním z nejrychleji rostoucích trhů, jehož význam se bude dále zvyšovat s rostoucí čínskou střední třídou a zlepšující se životní úrovní v Číně5.

USA s Čínou vyznávají v obchodě a politice taktiku, kterou lze nazvat hra na psa a kočku. Jednou za čas sice pes prožene kočku po mezinárodním dvorku, ta ho ale v nestřeženém okamžiku sekne drápkem do čumáku a skóre je opět vyrovnané. V poslední době se obě strany snaží dospět k novému systému, který by umožňoval téměř nemožné fungování psa a kočky na jednom místě bez úhony pro jednu ze zúčastněných stran. Jak se mohou obě země posunout ze současného stádia nedůvěry do situace, která je stabilnější a pro obě strany přínosnější?

Zůstávají problematická témata jako kybernetická bezpečnost, ochrana duševního vlastnictví, obchodní spory a mnoho dalších, které zrcadlí podobnou dynamiku, jaká je mezi Čínou a Evropskou unií, protože americké i evropské společnosti bojují se stejnými překážkami, které obecně ztěžují vstup a podnikání na čínském trhu. Mnohé americké společnosti však přítomnost na čínském trhu nevidí jako pouhý potenciál růstu, ale jako zcela klíčový element pro udržení globální konkurenceschopnosti6 USA.

Některé názory, zejména ze strany republikánů, podporují asertivnější přístup USA k vedení obchodních sporů s Čínou, jejichž efektivnější řešení umožňuje půda Světové obchodní organizace, kde se USA často daří problémy uzavírat ve prospěch amerických firem7. Zastánci mírnějšího postupu upřednostňují strategický a ekonomický dialog, bilaterální fórum na nejvyšší úrovni fungující od roku 2006, které umožňuje vše prodiskutovat bez eskalace problémů. Všichni se ale shodují, že obě země by měly častěji dostat za jednací stůl těch správných pět osob, které mohou s věcmi pohnout kupředu. Čína a USA zatím nehovoří o posunu k ekonomické dohodě, která by pomohla urovnat ekonomické vztahy tak, jak o to nyní usiluje Brusel. Spíše se snaží o nastavení, které by umožňovalo lépe zvládat kritické situace a připravilo tak obě země na prohloubení vztahů.

Čína potřebuje tvořit politická partnerství

Na příkladu EU, USA a ASEAN se ukazuje, že strategickou spolupráci nemůže Čína dlouhodobě stavět pouze na ekonomických vztazích. Od globálního ekonomického a politického hráče, který se z Číny stal, se očekává budování vztahů s ostatními zeměmi na různých úrovních. V případě rozvíjení spolupráce s EU a USA budou Čínu čekat implementace změn i ve vnitropolitických otázkách, které může být těžké realizovat – ať už budou týkat většího důrazu na ochranu duševního vlastnictví nebo zprůhlednění podpory státních podniků a transferu technologií ze Západu. V uskupení ASEAN, respektive ASEAN + 3 čeká Čínu hledání pozice, která by v ostatních členech nevyvolávala pochybnosti o jejích záměrech a zbytečné tenze, které zintenzivní přetahování o sféru vlivu v regionu.


1 Pořadí je stanoveno podle čínského celkového obchodu v roce 2012. Čínská statistická data týkající se bilaterálního obchodu se mohou výrazně lišit podle metodiky partnera.

2 Lichtenštejnsko a Lucembursko nepodepsaly s Čínou bilaterální dohodu o investicích.

3 Index regulace investic, který pravidelně sestavuje OECD, se soustředí zejména na omezení spojená se vstupem zahraničního kapitálu, restriktivní pravidla na zaměstnávání zahraničních zaměstnanců na klíčových pozicích, provozní omezení – například rozšiřování poboček, repatriace kapitálu či vlastnictví půdy.

4 Mezi členské země ASEAN patří Brunej, Kambodža, Indonésie, Laos, Malajsie, Barma, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam. Čína se zapojuje v rámci režimu ASEAN + 3 (Čína, Japonsko a Jižní Korea).

5 Podle studie společnosti McKinsey v roce 2012 dosahovalo 68 % čínské městské populace (256 milionů obyvatel) roční příjem 60,000 až 229,000 RMB (9,000 až 34,000 USD).

6 Například společnost General Motors mezi lety 2010 a 2012 prodala na čínském trhu více aut než v USA.

7 Spojené státy letos například vyhrály spor o vysoká čínská cla na dovoz kuřecího masa.