Rusko v Arktidě – hrozba, nebo partner?

Pro všechny lídry arktických zemí je prioritou zabránit významné izolaci Ruska. Z toho důvodu se dlouhodobě snažili zapojit Moskvu do debaty o arktických záležitostech, a tím vytvořit stabilní platformu pro spolupráci v různých sférách. Nicméně, intenzivní spolupráce mezi Ruskem a ostatními arktickými státy byla narušena v roce 2014, kdy Rusko porušilo mezinárodní právo a nelegálně obsadilo ukrajinský Krym. Od tohoto okamžiku také NATO pozastavilo veškerou oficiální spolupráci s Kremlem. Toto strategické rozhodnutí bude mít značně negativní dopad na ruské postavení v Arktidě.

Vztahy v Arktidě byly doposud víceméně diplomatické a respektující mezinárodní právo. Na jedné straně by měly být arktické státy schopny oddělit politiku a neshody ohledně Ukrajiny a dalších konfliktů mimo Arktidu. Na straně druhé však chování aktérů mezinárodního bezpečnostního prostředí v jednom regionu lze stěží oddělit od ostatních regionů. Faktem zůstává, že Arktida (na rozdíl od Ukrajiny či Gruzie) je jediným strategicky důležitým regionem, kde Rusko nenarušilo mezinárodně uznávané hranice a status quo. V současné době Moskva respektuje mezinárodní právo v Arktidě a všechny její nároky na územní expanzi byly řešeny pomocí prostředků mezinárodního práva. Důvodem je současný status quo, který je pro Moskvu nejvýhodnější a jakýkoliv druh vojenského konfliktu na severu není v ruském zájmu. Nicméně otázkou zůstává, zda Kreml také bude respektovat hranice stanovené mezinárodním právem, jakmile pro něj status quo přestane být výhodným.

Ruské aktivity v Arktidě

Ruské vojenské aktivity v oblastech nad polárním kruhem v posledních letech výrazně vzrostly. Od roku 2013 Rusko systematicky obnovuje svá stará sovětská vojenská letiště a přístavy na severu, doplněné řadou vojenských cvičení, která se rozšířila co do počtu i rozsahu, modernizací vojenské techniky či nasazením dvou brigád se speciálním výcvikem pro klimatické podmínky Arktidy. První brigáda byla nasazena v Alakurtti na začátku roku 2015 na námořní letecké základně se strategickou polohou ve vzdálenosti 60 km od finské hranice. Druhá brigáda by měla být nasazena za Uralem v Jamalo-něnecké autonomní oblasti do konce roku 2016.

Přítomnost ruských námořních a vzdušných sil v kombinaci s politickou asertivitou nabývá na intenzitě a získává si mezinárodní pozornost. V strategickém kontextu hrají arktické vojenské schopnosti a jejich modernizace pro Rusko klíčovou roli k zachování současného příznivého statu quo a odrazení potenciálních vyzyvatelů. V návaznosti na vývoj na Ukrajině lze očekávat, že v nadcházejících letech bude Kreml i nadále navyšovat svou armádu.

Viditelný nárůst nasazení a rozmístění ruských vojenských sil společně s častými manévry bombardérů a stíhacích letounů v blízkosti nebo na hranici vzdušného prostoru ostatních arktických států zvyšuje bezpečnostní obavy ostatních států v regionu. Díky tomu dochází ke zlepšování jejich schopností – v případě USA a Kanady se jedná o Severoamerické velitelství protivzdušné obrany (NORAD) a obdobně tomu je i v případě norských a dánských vojenských schopností a kapacit. Nicméně tím nevyhnutně vzrůstá nedůvěra a nejistota, kterou Rusko vnímá jako hrozbu pro svoji bezpečnost a vytváří se tak klasické bezpečnostní dilema.

I když Kreml klade důraz na spolupráci a mírový přístup při hledání řešení ve sporných arktických otázkách, oficiální dokumenty ukazují pravý opak. Nová ruská vojenská doktrína z prosince 2014 deklaruje, že „jedním z hlavních cílů ruských ozbrojených sil je zajistit národní zájmy Ruské federace v Arktidě“. Poprvé v historii se tak arktické zájmy Ruska dostávají do vojenské doktríny. Tento fakt zdůrazňuje strategický význam regionu pro Rusko.

Důsledky ukrajinského konflitku

Jako bezprostřední a jasný příklad negativního vlivu ukrajinského konfliktu na arktickou spolupráci lze uvést rozhodnutí Kanady bojkotovat zasedání pracovní skupiny Arktické rady, které se konalo v Moskvě v dubnu 2014. Následně proběhlo několik dalších setkání arktických zemí na různých úrovních, kam Rusko buď nebylo přizváno, nebo jeho účast byla bojkotována jedním či více arktickými státy. Z toho důvodu tvrzení, která vyhlašují, že v oblasti Arktidy neexistuje žádná agrese a spolupráce mezi všemi relevantními aktéry probíhá na všech úrovních, zcela ignoruje realitu.

Kromě toho, členské státy NATO a EU jasně vyjádřily odmítavý postoj vůči ruským vojenským operacím na Ukrajině kolektivním uložením sankcí Moskvě. Tato restriktivní opatření mají a budou mít dramatický dopad na ruskou ekonomiku.

Závěr – pokračující spolupráce

I přesto, že je nerealistické izolovat Arktidu od vývoje globálního bezpečnostního prostředí, může tento region sloužit jako vzorová laboratoř spolupráce. Pozitivním aspektem spolupráce v Arktidě je, že není potřeba zakládat nové komunikační kanály. Západní země mohou využívat pro udržení dialogu s Ruskem již osvědčené a zavedené kanály. Klíčovou a zatím nejlépe fungující platformou pro spolupráci v regionu je Arktická rada (AC), díky které došlo k realizaci několika úspěšných iniciativ. Například byl vytvořen plán pro prevenci ropných havárií a odstraňování ropných skvrn nebo založení Arktické hospodářské rady (AEC) v roce 2015.

Dalším výsledkem úspěšné arktické spolupráce bylo vytvoření Fóra arktické pobřežní stráže (ACGF) koncem října 2015. Kromě toho by všechny arktické státy měly spolupracovat na stanovení limitů vnějšího kontinentálního šelfu. Specifické oblasti identifikované Kanadou, Ruskem a Dánskem se překrývají, proto jednání o vyřešení těchto sporných oblastí budou klíčová a nevyhnutelná.